EXPOZICE


Termín: od 27. 04. 2017 do 16. 07. 2017
Čas: vernisáž ve čtvrtek 27. dubna v 17.00 hodin

Termín: od 27. dubna do 16. července 2017

Čas: vernisáž ve čtvrtek 27. dubna v 17.00 hodin

Srdečně vás zveme na doprovodný program k výstavě dne 18. června 2017. Proběhne komentovaná prohlídka se Zdeňkou Bílkovou, performance Petra Nikla a workshop Jany Kasalové. Více o akci zde.

Projekt zaměřený na etablované autory mladé a mladší střední generace zaměřený na intervenci současného umění do dispozic historické architektury. Výstava založená na kontrastu a podobnosti bude částečně pojatá jako site-specific, bude vycházet ze specifika místa a komunikovat s interiéry raně barokní budovy letohrádku. Její dvojznačnost vyjadřuje už název, neboť slovo expozice se v obecném významu vztahuje jak na výstavy výtvarných děl, tak k tradičním prohlídkovým trasám historických objektů. Výstava si klade za cíl drobnými či většími uměleckými zásahy rozvíjet, podtrhnout či nabourat stereotypy, které se vážou k oběma oblastem – historickým objektům i „ghettu“ současného umění, a to tak, že artefakty současného umění používá v tradičním kontextu rozvržení šlechtického interiéru, např. portrétní galerie, lovecký salónek či kabinet kuriozit. Umělci jsou vybráni s ohledem na to, aby se jejich tvorba přirozeně týkala jednotlivých témat. Projekt je intermediální, zastoupena bude malba, video, instalace, ale i stříkání sprejem přes šablony. Optika výběru zaručuje nezvyklou kombinaci autorů, kteří by se jinak ve společném prostoru asi nepotkali. Výstava si klade za cíl i dobrou čitelnost pro nepoučeného diváka.

Projekt Expozice je vytvořený na míru galerie a vyhovuje potřebám prezentovat jak kvalitní současné umění tak historii budovy a specifikum místa.

Výstava se uskuteční v první patře letohrádku, kde se nachází osm, respektive devět místností. V těchto prostorách byl původně přijímací pokoj a jídelna, dále pak ložnice hraběte a ložnice markraběnky. Z původního mobiláře se nic nedochovalo. Vybraní mladí autoři vytvoří pro jednotlivé místnosti expozice, které budou vycházet z tradičního rozdělení šlechtických sídel.

 

Vystavující autoři a jejich témata:

 

Ondřej Basjuk - Ztracená komnata

Ondřej Basjuk svou pozornost zaměřil na fenomén Ztracené komnaty, který je možné často vysledovat při opakovaných návštěvách různých šlechtických sídel, ale i muzeí. Tyto skryté či zrušené místnosti evokující abstraktní nebo dokonce neexistující prostor, je podle něj možné naplnit vlastními, často idealizovanými představami, a jako takové se stávají "fata morganou" posedlých hledačů. Romantická iluzornost těchto představ dosahuje i do reality ostrovského letohrádku. Mystifikační místo přivádí k nejistotě ohledně velikosti „zazděného“ prostoru i nutnosti vypořádat se s nenadálou překážkou.

Informace o autorovi naleznete ZDE.

 

Patrik Hábl - Čínský salónek

Čínský salónek Patrika Hábla odkrývá nánosy času pomocí restaurátorských sond, kdy každá primalexová vrstva reprezentuje jinou dobu, ať už historizující, normalizační, nebo tu současnou. Ve své práci odkazuje na propracovaný kánon, který má v čínském malířství šest pravidel od vnitřní energie, metody kosti a štětce, přes zobrazování předmětu až ke strukturálním výjevům a tradičnímu kopírování. Jeho intuitivní autenticitu potvrzuje nabídka profesora Xu, aby v čínské oblasti Hangzhou maloval krajinu, kterou podvědomě ztvárňoval už před pěti lety.

  

Informace o autorovi naleznete ZDE.

 

Markéta Hlinovská - Lovecký salonek

Pojetí loveckého salonku Markéty Hlinovské nemá evokovat místnost plnou trofejí, vítězství nad šelmou či sbírku suvenýrů. Je to les, jehož kmeny nejvíc připomínají břízu. Zvířata jsou zdejší, ale nechybí ani ta exotická. Břízy rostou skoro po celém světě, takže v paměti jejich kmenů uložené do skvrn se může odrážet cokoli. Jako když les vydává svědectví, může si pozorovatel pospojovat ze zachycených situací vlastní příběh nebo „jen“ ulovit zvíře pohledem. Některá se ale dívají přímo do očí a loví tak pro změnu lidi. V místnosti, kde kdysi mohly viset vypreparované pozůstatky zvířat bez duší, je to dnes právě na opak.

Informace o autorce naleznete ZDE.

 

Jana Kasalová - Geo-grafiký kabinet

            Geo-grafický kabinet aneb sen paní markraběnky, umístěný v ložnici Franzisky Sibylly Augusty Bádenské je věnován orientaci v prostoru a čase. Jana Kasalová se v prostorách, kde tato výjimečná žena snila o životě, cestách, dobách minulých a budoucích a kde nalézala bezpečné útočiště, zaměřila na otisk vrstev paměti, míst a generací, které tímto panstvím během staletí prošly. Jsou tu připomenuty Paříž a Vídeň, v nichž předkové této aristokratky působili. Stranou ale nezůstane ani problematika odsunu nebo hledání receptu na výrobu rubínového skla v alchymistické dílně umístěné jen o patro výš.

Informace o autorce naleznete ZDE.

 

Krištof Kintera - Galerie předků

Krištof Kintera se ve své práci dlouhodobě zabývá problematikou obličeje, masky, grimasy a i když je možné toto téma z racionálního pohledu na genezi dějin umění vnímat už trochu jako regresivní, passé a neobjevné, pro něj je naopak primitivně vzrušující, expresivní a stále autentické. Tudíž neodolatelné. Jeho ne zcela konvenční Galerie předků umístěná do prostoru bývalého přijímacího pokoje markraběte Ludvíka Viléma I. sebou s lehkostí nese nepatřičný primitivismus. Je to současné etno pučící z konformity, zkratka, gesto, akord. Podle něj je to jako prásknout do bicích. 

 

Informace o autorovi naleznete ZDE.

 

Šárka Koudelová - Barockjuwel in schwarz und rot

Barockjuwel in schwarz und rot symbolicky shrnuje mýty a reálie týkající se ostrovské kaple Panny Marie Einsiedelnské, pořízené podle švýcarského vzoru včetně černé madony. V roce 1710 ji nechala postavit markraběnka Sibylla Augusta z vděčnosti za to, že její šestiletý syn začal konečně mluvit, což ale nezabránilo tomu, aby z červených šatů bohorodičky během historických posunů nezmizely drahokamy. Iluze zázračně se vznášející ruky s diamantovým prstenem zázračně spojuje site specific citace s osobními posedlostmi Šárky Koudelové.

Informace o autorce naleznete ZDE.

 

Petr Nikl - Komnata skleněného prince

Na základě přiloženého úryvku vyfabulované krásné literatury a materiálově odpovídajících fragmentů zrekonstruoval Petr Nikl dlouho postrádaný světelný Relikviář Skleněného prince, o němž se jinak nedochovaly žádné informace.

Skleněný princ.

Možná to byl jen extrémně křehký a uzavřený podivín, neschopný skutečného sblížení.

Možná trpěl progresivní sklerózou.

Vypráví se, že jeho touha stát se průhledným a mít tak možnost nepozorovaně pobývat v blízkosti vysněné ženy,

jej nakonec zabila.

Nárazem o zrcadlo se roztříštil na tisíc střepů.

 

Informace o autorovi naleznete ZDE.

 

Eugenio Percossi - Memento mori

Rodák z italského Avezzana Eugenio Percossi svůj emotivní výzkum zaměřil především na tradiční oblast krásy a s ní spojené pomíjivosti, jinými slovy na mravní zásadu uplatňovanou už od Platonova dialogu Faidón – memento mori. Tradiční umělecký motiv smrtelnosti demonstruje pomocí dobře čitelných symbolů, jako jsou květiny, kosti, ale i rychle se měnící módní trendy fast fashion nebo závěrečné titulky, a vztahuje je nejen k lidskému životu, ale třeba i k vyhynulým zvířecím druhům.

Informace o autorovi naleznete ZDE.

 

Kurátor, autor projektu:     Radek Wohlmuth

Kurátorka za galerii:           Zdeňka Bílková