Sbírka porcelánu SUPŠ K. Vary


Termín: 16. 09. 2017
Čas: vernisáž 16:00

Nová stálá expozice unikátní sbírky porcelánu ze Střední uměleckoprůmyslové školy v Karlových Varech bude zahájena v rámci Dnů Evropského kulturního dědictví.

Výstavu podpořil Karlovarský kraj.

Porcelán je nejušlechtilejší keramická hmota, mimořádně náročná na zpracování a výrobu. V okolí Karlových Varů se nachází zásoby potřebných kvalitních surovin, zejména kaolinu. Také dostatek paliva, dřeva v krušnohorských lesích i hnědého uhlí, předurčily od začátku 19. století rozvoj tohoto odvětví na Karlovarsku. Vznikly zde desítky porcelánek a jejich výrobky byly důležitým exportním artiklem i v meziválečném Československu. Karlovarský porcelán si v té době udržoval kvalitní světový standart.

Koflík a konvice, kolem roku 1860, Doubí, období J. Mohlinga

Odborné školy se specializovanou výukou na různé druhy uměleckořemeslné výroby vznikaly na našem území od poloviny 19. století. Mezi nimi také nejstarší odborná keramická škola (Fachschule für Tonidustrie und verwandt Gewerbe) založená ve Znojmě roku 1872. Podnikatelské kruhy v centru výroby porcelánu, Karlových Varech, usilovaly o zřízení specializované odborné školy pro porcelánový průmysl již před rokem 1914. První světová válka způsobila několikaletý odklad, takže vytčený cíl se podařilo realizovat až na začátku dvacátých let. Přestěhováním školy ze Znojma byla zřízená v roce 1922 v Karlových Varech první škola na území ČSR zabývajících se technologií výroby, tvarováním a dekorací porcelánu, potažmo návrhy a tvorbou porcelánových plastik. Profesoři výtvarných předmětů byli zkušení praktici, kteří působili již ve Znojmě a svými díly  obohatili školní sbírku.  Vyučovacím jazykem byl jazyk německý, ovšem s povinnou výukou češtiny. Úroveň vzdělání na tehdejších odborných školách odpovídá v dnešní době výuce na vyšší odborné škole nebo vysokoškolskému studiu. Na začátku roku 1925 byla otevřena nová budova školy ve čtvrti Rybáře (postavena podle projektu arch. Hermanna Schutta ve stylu art deco), na svoji dobu po všech stránkách špičkově vybavená. V nové budově bylo také zřízeno i výzkumné pracoviště, odborná knihovna, vlastní muzeum keramiky a porcelánu.

Koflík a konvice, po roce 1860, Horní Slavkov

Už při velkorysém projektování školní budovy řeší architekt i nedílnou součást umělecké a řemeslné výuky, kterou je poučení, úcta a pokora k odkazu předchozích generací. Vznikl proto výstavní či

muzejní sál s pečlivě vypracovaným a slohově jednotným výstavním systémem, který se začal zaplňovat dary domácích i zahraničních podnikatelů, podporovatelů a profesorů školy, kteří stáli u jejího zrodu.

Sbírka historického porcelánu, příspěvková organizace, dnes už bývalé Střední průmyslové školy keramické v Karlových Varech, která od roku 2015 nese název Střední uměleckoprůmyslová škola, mapuje období v časovém rozmezí 1880 – 1960. Představuje celkem reprezentativní průřez porcelánové produkce, především předních českých porcelánek 19. století.

Nejstarší exponáty pochází z německého Rauensteinu – koflík s talířkem 1780, Klášterce nad Ohří – koflík 1800, Míšně – konvice, mlékovka, koflíky před 1800 a konvice z Horního Slavkova.

V počátečním období výroby nejstarších porcelánek se setkáváme s tvarem i dekorem převzatým nebo silně ovlivněným durynskými předlohami (Klášterec 17983, Horní Slavkov 10792), s jednoduchým, ručně malovaným dekorem kobaltem. Později se začínají uplatňovat strohé empírové tvary, tzv. antik, převzaté z Vídně. Roku 1816 vznikla další, později mimořádně významná porcelánka v Lokti. Tato vývojová fáze, kryjící se s obdobím  Biedermeira, znamenala pro český porcelán vzestup, který se projevil výrazným zkvalitněním výrobků, jak to stránce technické, tak výtvarné. Vůdčí roli v tomto procesu stále hrála porcelánka ve Slavkově. Od počátku třicátých let se prosazuje továrna v Lokti, ale především Březová se svými zcela novými nekonvenčními tvary. Ušlechtilé formy tohoto období mají nejrůzněji utvářená ucha a pro svoji individuální výzdobu a tvarovou bohatost jsou považovány za nositele uměleckého výrazu českého porcelánu.

Úspěchy ve výrobě a odbyty prvních českých porcelánek dávají v této době podnět ke vzniku dalších, nebo převedení továren produkujících kameninu na výrobu porcelánu. To je případ Dalovic, Budová, Dolního Chodova a Staré Role.  Obě polohy této produkce jsou ve sbírce zastoupeny. Stejně tak i v té době založená, a díky vynikajícímu modelérovi Arnoštu Poppovi, výjimečná pražská manufaktura.

Koncem třicátých let devatenáctého století doznává i díky společenské poptávce, období „malířské“ a počaly se hlásit tendence, které na čelní místo posunují problematiku tvarování, modelačního členění povrchu výrobku a reliéfu – druhé rokoko. Období druhého rokoka bylo nejproduktivnější érou českého porcelánu. Mistrovské kusy, zaměřené na efekt, avšak reprezentující zcela původní práce, vznikají v tomto období v Lokti. Předčily všechnu ostatní českou produkci a znamenají přínos v celosvětovém měřítku.

Výroba porcelánu u v druhé polovině devatenáctého století byla poznamenána měnícími se požadavky na roli a funkci uměleckořemeslného předmětu. Narůstající obliba užívání porcelánu vedla rozvoj jeho výroby směrem k sériové, masové produkci. S technickým a technologickým pokrokem – parní pohon strojů, vytápění pecí uhlím, kvalitnější příprava hmoty, dekorace tiskem apod., se výroba zproduktivnila a zefektivnila, což umožňovalo nabízet stále nový a širší sortiment.

Novinkou je například hotelový porcelán a celá řada speciálních typů nádob či kuchyňského náčiní. Souběžně se zprůmyslněním výroby je hledán vzhled; podoba, která by odrážela soudobé představy o uměleckořemeslném výrobku, ale zároveň vyhovovala masové výrobě a byla obchodně úspěšná. Řešením byl, s odkazem na architekturu, historismus, který ovládl produkci porcelánek po celou druhou polovinu devatenáctého století a lze dokonce říci, že jeho vliv je na části produkce patrný dodnes. Nejzřetelněji se do západočeského porcelánu promítala novorenesance a to zejména v produkci továren ve Slavkově, Březové a Klášterci. Postupně se však rozmělňuje a v závěru století se prolíná s novobarokními a novorokokovými  prvky. Převážná část dekorů je prováděna technikou tisku a technologický pokrok přináší pokles umělecké výzdoby.

Na samém počátku dvacátého století poznamenává produkci porcelánu jeden z nejvyhraněnějších stylů – secese. Snaha uplatnit modelaci a dekoru stolního i ozdobného porcelánu prvky florální secese přinesla zajímavá řešení, jak dokazují příklady ze Slavkova, Lokte a především Knollovy porcelánky v Rybářích, jejichž specialitou bylo používání lesklých perleťově zbarvených listrů. Za špičkový projev secesního dekorativismu v Čechách lze jednoznačně označit malovaný, k francouzskému pojetí stylu inklinující, porcelán z Březové. Mezi významné výrobce luxusního, umělecky hodnotného porcelánu se krátce po roce 1900 přiřadila také porcelánka Pfeiffer&Löwenstein Puls (zal. 1874) v Ostrově nad Ohří, jejíž věhlas zvyšovala spolupráce s vídeňskou firmou J. Böck na realizacích návrhů předních osobností vídeňské secese.

Po stagnaci během válečných let přinesla dvacátá léta pro československý porcelánový průmysl značnou konjunkturu. Porcelánky se stávají skutečnými průmyslovými podniky, akciovými společnostmi moderního typu. Rozmach spotřebního průmyslu znamenaly i narůstající potřebu nového oboru průmyslového návrhářství – designu, jehož se aktivně ujímá právě otevřená Keramická škola v Karlových Varech. Většina porcelánek pohotově reaguje na čerstvé impulsy dekorativního stylu art deco. Znaky příznačné pro art deco, výrazné obrysy nádob, ostře lomené křivky uch a úchytek, ve výzdobě nápadná barevnost a do geometrických obrazců zjednodušené motivy dekoru, doznívají ještě v třicátých letech. Tehdy se již prolínají se strohým pojetím funkcionalismu, jehož základy v porcelánu položil už roku 1928 Ladislav Sutnar svoji proslulou soupravou pro Družstevní práci, vyráběnou v Lokti.

Druhé poválečné období poznamenané odchodem kvalifikovaných pracovníků, znárodněním a následnou stagnací bylo prolomeno až účastí na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu, kde se československý porcelán opět prosadil v mezinárodním měřítku. Příprava výstavní kolekce, která získala v Bruselu Grand Prix, probíhala s předstihem a důležitou roli v ní sehrálo od roku 1956 činné Vývojové středisko v Lesově, vedené Jaroslavem Ježkem. Touto etapou a představením, bohužel jediné z oceněných  souprav, tvaru Elka, se uzavírá sběratelská činnost školy.

Sbírka Střední uměleckoprůmyslové školy v Karlových Varech je pak doplněna spíše ukázkami než ucelenou kolekcí předních světových porcelánek z Německa, Rakouska, Anglie, Japonska, Číny, Dánska, Francie a Holandska. Sbírku určil a odborně zpracoval v letech 1976 – 1977 PhDr. Jiří Vykoukal.

 

Použitá literatura:

-          Jarosklav Vlasák:     Waldemar Fritsch a jeho doba, 2013

-          Dagmar Hejdová:    Slavkovský porcelán, 20001

-          Jan Mergl

 

Text: Jiří Kožíšek

Střední uměleckoprůmyslová škola Karlovy Vary