Ve stínu šapitó / Cirkusové motivy ve sbírkách Galerie umění Karlovy Vary


Termín: od 27. 07. 2017 do 1. 10. 2017
Čas: 17:00 vernisáž

Výstava představí vybrané kresby, malby a grafické listy inspirované cirkusovým prostředím ze sbírek Galerie umění Karlovy Vary.

Téma cirkusu se objevovalo v českém umění od počátku 20. století. Velmi silně se tento motiv uplatňoval ve výtvarném umění i v literatuře v období meziválečném. Cirkus představuje alternaci světa, ve kterém žijeme. V tomto snovém světě je možné téměř vše. Cirkusové prostředí umožňovalo divákům na chvíli uniknout z šedi každodennosti. Tyto motivy oslovily i významné světové malíře, například Georgese Seurata či Pabla Picassa. V českém prostředí je toto téma spjato s poetismem a kubismem. Umělec se často stylizuje do postavy klauna, přičemž tato postava v sobě nese komické i tragikomické prvky. Obraz Bohumila Kubišty Cirkus z roku 1911, který zdobí stálou expozici v Galerii umění v Karlových Varech, je toho příkladem.

Nejstarší vystavenou prací je grafický list Cirkus Vladimíra Silovského (1891-1974), který vznikl v rozmezí let 1916 až 1918 a který ukazuje pohled do nitra cirkusového šapitó.

Ve 20. letech se tématikou cirkusu, komediantů a divadla v kontextu sociálních témat zabýval Jan Rambousek (1895-1976). Velmi zajímavé jsou dvě bibliofilie s originálními dřevoryty – cyklus Z města světla z roku 1922, věnující se Paříži, která byla vnímána ve 20. a 30. letech jako hlavní umělecké centrum a kde se také zrodil nový typ cirkusu. Další cyklus, s původními deskami a fejetonem Miloslava Novotného s názvem Komedianti obsahuje čtyři dřevoryty s cirkusovou tématikou – Opičí divadlo, Cirkusový vyvolávač, U cirkusu a Maňáskové divadlo. Tento cyklus vyšel v roce 1928.

Z tvorby 20. let je také vystaven akvarel Cirkus Alessandra de Piana (1895-1940) z roku 1923. do tohoto období lze také datovat lept Adolfa Kašpara (1877-1934) s názvem V cirkuse, jenž zobrazuje akrobatický kousek šaška na koni či lept Psí cirkus Antonína Majera (1982-1963)

Kočovný život v maringotkách zachycuje grafika Cyrila Boudy (1901-1984) s názvem Cikáni z roku 1931. Maringotky, smutného klauna, ale i koně nalezneme v kresbě Zdeňka Tůmy Komediant z konce třicátých let.

Cirkusové prostředí a varietní manéž učarovala také Františka Tichého (1896-1961). Tímto tématem se začal zabývat již v roce 1926 (Mávající clown). Základem výstavy Ve stínu šapitó jsou právě Tichého grafické listy, především ze 40. let. Jemné portréty klaunů a pierotů v sobě mísí právě onu tragikomickou podstatu postavy klauna.

V díle malíře a grafika Jana Weniga (1910-1972) se cirkusové motivy objevují v průběhu celé jeho tvorby. K ranějším dílům patří obraz Cirkus z roku 1938, pozdější je Harlekýn z roku 1972. V obou obrazech spatřujeme kubizující tendence a jemnou pastelovou barevnost.

Z tvorby 40. let je také vystaven obraz Cypriána Majerníka (1909-1945) Clown z roku 1940 zachycující též tragikomickou až zdeformovanou tvář klauna. Do tohoto období lze také zařadit grafický list Komedianti Maria Strettiho (1910-1960), malíře, grafika a ilustrátora ze slavné umělecké rodiny Strettiů. Ze slavné umělecké rodiny pocházel též Pavel Šimon (1920-1958), jehož akvatinta Velký cirkus zobrazuje pohled na cirkusové šapitó.

Tvorba let padesátých je zastoupena Zdeňkem Seydlem (1916-1978) a jeho kolorovanou suchou jehlou Cirkusový koníček z roku 1952.

Do období 60. let spadá kresba Čestmíra Kafky (1922-1988) Hlava klauna z roku 1963.

Téma cirkusového prostředí se objevuje i v pracích ze 70. let. Zastoupena je například Jindra Husáriková (1931-2016), a to obrazy Lidé na provazech z roku 1961 a Kolotoč z roku 1963. vystaveno je také několik autorčiných kreseb z cirkusovou tématikou. Snovou a poetickou atmosféru lze spatřit v litografii Karla Beneše Klaunův sen z roku 1977. Podobnou lyrickou náladu má litografie Tomáše Bíma (*1946) s názvem Cirkus z roku 1979. Motivy šapitó či yaků zpracovala v 70. letech Ivana Jurná Lipská (*1947) a vytvořila celý grafický cyklus s názvem Cirkus. Zastoupená je také Eva Činčerová a její grafika Klaun z roku 1978.

Z přelomu 70. a 80. let byl vybrán litografický cyklus Karla Vysušila (1926-2014) s názvem Cirkusási.

Z 80. let je k vidění například litografie Stanislava Holého (1943 -1998) s názvem Klaun (okolo roku 1984).