Zdeněk Manina - Ostří se tupí, ostří se brousí
Termín: od 26. 04. 2012 do 15. 07. 2012
Čas: 17:00 vernisáž
Misto: 1. patro
Sochař, malíř a kreslíř Zdeněk Manina (1961) žije a tvoří v Kladně. V letech 1980 – 1986 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v Ateliéru keramiky a porcelánu. Od roku 1994 působí jako vysokoškolský a středoškolský pedagog. V roce 2009 realizoval velký figurální objekt pod názvem Řetěz ve Vitry sur Seine ve Francii. Varianta tohoto díla dominuje v hale ostrovského barokního letohrádku.
Výstava v galerii v Ostrově je přehlídkou především sochařských děl Zdeňka Maniny. Expozici dotvářejí obrazy a kresby, které sobě vlastním způsobem reflektují stejná dramata, kolize či děje jako Maninovy plastické figurální „formace“, jak autor svá sousoší nazývá. První plastická díla Princ nebo Hlavy jsou datována rokem 1991 a 1994 a ukazují, že to byla především kamenina, keramický materiál, ze kterého budoval své postavy mužů, a to v jakémsi psychologicky vypjatém a utkvělém výrazu. Raná díla autor koloroval lineárním černým šrafováním.
V druhé polovině 90. let 20. st. změnil Zdeněk Manina vizuální i materiálovou podobu svých plastik. Častěji pracoval se sádrou, porcelánem a sklolaminátem. Mužská figura ve své obnažené tělesnosti nadále zůstala základním ikonografickým motivem sochaře. Jen v extatičtější a zmnožené variantě, jak ukazuje např. pětidílné porcelánové sousoší Nesmějí doufat ani v smrt nebo dokonce z devíti mužských postav sestavený objekt Poletíme. Jejich na dřeň jdoucí existenciální výraz a jakoby zamrzlá pozice grimas obličeje, křečovitých gest rukou a nohou, je zhmotnělým vyjádřením prožívané bolesti, útrap a násilí, které jsou všude přítomné a nemizející, ať je civilizační vývoj sebe vyspělejší. Snad proto celá výstava dostala zvláštní metaforický název: Ostří se tupí, ostří se brousí… Jaká další traumatická podobenství našeho života mohou anonymní a opakující se v gestech a pózách sochy Zdeňka Maniny vyvolávat? Jeho umělecký názor je na konci 20. a na počátku 21. století ojedinělý. Formuje se mimo hlavní konceptuální proud a trendy umění, využívající jednak nové technologie a také mimo tendence spojené s averzí k figurální tvorbě.
V dílech z posledního desetiletí Zdeněk Manina zkoumá smysl lidské existence už v odlišných podmínkách. Opustil emočně vypjaté situace sdíleného utrpení.Typologii štíhlého vyhublého muže nahradil psychologicky vyrovnanější a vyzrálejší mužskou postavou pevné muskulatury a statického postoje. Přestože opět zmnožuje „svoje figury“, soustřeďuje se nyní na vnitřní moment jejich síly, na moment urputné a odhodlané vůle, ale také na akt zápasu muže proti muži, na jejich boj, nebo vzájemné sportovní klání… Vystavené jsou i další Maninovo sochařské „formace“, ztělesňující v klidových pózách rozhodnou a intenzivní niternou energii, obzvláště je to patrné v sérii řazených Nosičů nebo Cestujících či Sedících vzorných.
Pozoruhodné je autorovo studium barokní perspektivy, která prostupuje freskovou výzdobu hlavního sálu letohrádku.Takový zobrazovací princip využil ve vystavených kresbách i obrazech. Perspektivní zkratka mu umožnila na obrazech vytvořit iluzivní prostor, ve kterém buduje z lidských těl zvláštní konfigurace. Obdobně jako svými sochami také kresbami a obrazy zanechává v našich myslích Zdeněk Manina výraznou stopu…Klade nám znepokojivé otázky o smyslu našeho bytí.
Workshop se Zdeňkem Maninou pro ZUŠ Ostrov
